Hledej osobnost:

Otar Ioseliani

otare.jpg
Otar Ioseliani (vl. jm. Otare Davidovič Ioseliani, * 2. února 1934 v Tbilisi, Gruzie)

Vystudoval skladbu a dirigování na tbiliské konzervatoři (1952), mechaniku a matematiku na Moskevské univerzitě (1953-55) a potom absolvoval režii u Alexandra Dovženka a Michaila Čiaureliho na moskevském VGIKu (1961). Poté, co jeho satira na konzumní způsob života Duben nebyla uvedena do kin, pracoval jako námořník a dělník v ocelárně. V polovině 60. let se vrátil k filmování, ale stále musel čelit nejrůznějším realizačním potížím a dokončené filmy se mnohdy staly předmětem diskusí. Znechucen tvůrčími podmínkami v tehdejším Sovětském svazu vycestoval v roce 1979 legálně do Francie, kde žije a působí dodnes. Natočil zde zatím sedm celovečerních snímků.
Už od svých raných děl, v nichž se pokusil citlivě spojit metaforický charakter s dokumentárním zachycením všedního života, inklinoval k poetickému výrazu, vycházejícímu z tradic rodné Gruzie, jejího specifického koloritu, humoru a temperamentu. Na svých autorských dílech se Ioseliani většinou podílí nejen jako režisér, ale také jako scenárista a střihač. Téměř každý jeho film získal prestižní mezinárodní ocenění, např. Velkou cenu poroty na MFF v Benátkách (Oblíbenci luny, A budiž světlo).


Filmografie
(celovečerní filmy):

1961 – Aprili (Duben), výtvarně stylizovaná satira na projevy konzumního přístupu k životu;

1966 – Když padá listí (Giorgobistve), příběh čestného mladého muže, který po vstupu do svého prvního zaměstnání donutí okolí k sebekritice;

1970 – Žil zpívající drozd (Iko shashvi mgalobeli), záznam jednoho dne hudebníka, který pro věčné poskytování služeb svému okolí nemá čas na sebe;

1976 – Pastorali (Pastorále), poetický snímek o pobytu čtyř hudebníků, kteří přijíždějí na vesnici, aby tu v klidu nacvičili nový koncertní program;

1984 – Les favoris de la lune (Oblíbenci luny), komedie o netypickém zloději, který místo šperků loupí a rozdává lidské štěstí;

1989 – Et la lumière fut (A budiž světlo), podobenství o vlivu moderní civilizace na život africké vesnice;

1992 – La chasse aux papillons (Lov na motýly), melancholická alegorická komedie;

1994 – Seule, Georgie (Pouze Gruzie), celovečerní dokument o historii Gruzie;

1996 – Brigands, chapitre VII (Loupežníci, kapitola VII), černá groteska o moci;

1999 – Sbohem, můj sladký domove (Adieu, plancher des vaches!);

2002 – Ráno v Benátkách (Lundi matin), který na Berlinale dostal Stříbrného medvěda za nejlepší režii a Cenu FIPRESCI.